Probudí se levice?

V poslední době jako by se na nás hrnuly samé nepříjemné věci. Napadá mě například zdražení jízdného, a to i pro důchodce a studenty, a mnoho dalšího.

Studentům i zdražení kolejí, a ti z nich, co k tomu i pracují přijdou i o daňovou slevu, snížení valorizace důchodů, pozdější odchody do důchodu, nedostatek léků, zrušení státní podpory na stavební spoření, navýšení nemocenské, jedna z nejvyšších inflací v Evropě zejména vysoké ceny elektřiny, drahé potraviny. rychlý růst nájmů. Životní úroveň u řady obyvatel klesá. A teď nás ještě čeká Fialův balíček, který zejména zvýšením nepřímých daní, daně z nemovitosti a dalších opatření postihne především obyvatele se středními a nižšími příjmy. A k tomu všemu se ještě zdraží pivo, asi aby se politika už nemohla probírat po hospodách.

Na druhé straně rok 2022 byl pro celou řadu společností rekordně ziskový, zejména pro energetiku a těžbu fosilních paliv, rafinerie a bankovnictví, ve kterém zisky narostly o desítky procent a překonaly sto miliard korun. Špatně na tom nejsou ani zahraniční akcionáři se ziskem 300 miliard korun v dividendách.

Nabízí se otázka, zda se s tím dá něco rozumného dělat. Určitým problémem řešení současné situace je, že parlament je obsazen pravicovými stranami, a tak levice má velmi omezené možnosti působení.

Politika je u nás tak v současné době ovlivněna pravicovými hodnotami. Mezi které se obvykle zařazují napříkladsociální nerovnost, nedostatek empatie, nelibost v kompromisech, nadřazenost individualit a osobních zájmů nad skupinovými a společenskými. A naše zkušenosti z poslední doby ukazují, že tam lze zařadit i aroganci.

Zatímco levice se obvykle zaměřuje na hájení práv nižších, znevýhodněných a středních vrstev, sociální rovnost stejně jako rovnost příležitostí, větší míru státních zásahů do ekonomiky, kolektivní podnikání, rozsáhlé sociální zabezpečení.

To vše je určitá teorie, ale v praxi je někdyobtížné přesně rozlišit co je pravice a co levice. V určitých obdobích mohou částečně levicové postoje zaujímat i pravicové strany, které nezískaly moc, ale chtějí chyb vládní pravice využít k její kritice a získání tak hlasů v příštích volbách.

Důležitým rozlišujícím bodem bývá zpravidla postoj k daním. Levice je pro snižování nepřímých daní a progresivní růst přímých daní i vyšší státní výdaje. Zatímco u pravice je tomu naopak, nechce zvyšovat přímé daně zejména bohatým a nebrání se zvyšování nepřímých daní, je pro nižší státní výdaje.

U nás existuje výrazná nerovnováha mezi pravicí a levicí projevující se zejména v parlamentu, kde má vládní pětka 108 hlasů, a ani opoziční strany ANO a SPD nelze považovat za levicové. Aby levice měla šanci potřebuje sjednocení jako to udělala pravice a šikovné vůdce, program, strategii a taktiku. Má nevýhodu omezeného přístupu do sdělovacích prostředků vyplývajícího z jejího současného postavení. Jejím, ale největším závažným handicapem jistě bude nedostatek kapitálu potřebného pro svoji činnost a zejména volební kampaň. Nadnárodní společnosti a miliardáři jí budou sotva podporovat, ty budou sympatizovat s pravicí.

Levice, by určitě mohla mít šanci, vždyť je tu hodně důchodců, studentů, nezaměstnaných, nízkopříjmových i středně příjmových skupin, lidí v exekuci. Poměr sil je nyní ve prospěch pravice. Ale mám za to, že i v politice působí zákon akce a reakce, tak lze očekávat i určitou případnou reakci, která ale na rozdíl od fyziky může přijít až za delší dobu a mít různou formu. Podle Machiavelliho dav bez vůdčí osobnosti nic neznamená, připomínal Livia, který ukazoval, že když lid neměl vůdce, neuměl odpovědět, ne že by lid neměl co odpovědět, ale neměl ústa, která by myšlenku vyslovila. Levice u nás přestala být subjektem politiky, ztratila možnost ovlivňovat přijímaná politická rozhodnutí a myšlení a postoje obyvatelstva, a tak i jejich rozhodnutí při volbách. Teď jde o to, aby se tím subjektem opět znovu stala.

Jaroslav Bálek, publikováno na vaševěc.cz a idnes.cz dne 31.5.2023