Vztah politické vědy a ostatních věd

V literatuře se často hovoří o politické vědě anebo politologii. Je to totéž? Je mezi nimi nějaký rozdíl? O politické vědě se mluví spíše v západní Evropě, zatímco o politologii v našich končinách. Dále bude vycházeno z toho, že mezi nimi určitý rozdíl existuje anebo by měl existovat s tím, že politická věda by se měla zabývat zásadnějšími otázkami, zatímco politologie dílčími problémy. To znamená politická věda je o zákonitostech politických vztahů a neklade si za cíl prozkoumat politický vývoj v celé konkrétní mnohotvárnosti. Jde o vystižení logiky vývoje politických procesů, zbavených historických nahodilostí, zatímco politologie se zabývá politickým prostředím dané země, mechanismem fungování jednotlivých institucí. Politická věda vytváří vůči ostatním politickým vědám jako je politologie obecně teoretický a metodologický základ a zároveň využívá jejich poznatků k obohacování svého vlastního zkoumání. Tendencí je, že dochází k diferenciaci a integraci věd. Vznikají hraniční, styčné oblasti poznání.

Jde o to, aby jedna z těchto disciplín se nezabývala příliš širokým okruhem problémů a řadu z nich pak nestačila propracovat do potřebné hloubky, ukazuje se proto užitečné, aby se do budoucna politická věda více soustředila na zásadní věci. Tak, aby nepřehledná situace v teorii neměla negativní vliv na řešení praktických otázek.

Poznatky politické vědy mají velký význam pro praktickou politiku zejména v objasňování všeobecných hybných sil politického vývoje, politických zákonů, příčin rozporů, základní motivace lidské činnosti v rámci určitých společenských vztahů i některých dílčích otázkách. Vznik politické vědy ovlivnily potřeby praxe. Na druhé straně však závěry politické vědy, která představuje vysoký stupeň zobecnění některých souvisejících 'disciplín mohou být příliš obecné a abstraktní, než aby mohly bezprostředně ve všech souvislostech sloužit potřebám politiky. Politika potřebuje i teorii, která umožňuje konkrétněji předvídat průběh politických procesu v určitých konkrétních situacích a obsahovat konkrétnější návod pro činnost. A tady lze právě spatřovat úkol pro politologii.

Politická věda musí mít těsnou souvislost s některými dalšími vědami. Různými stránkami politického systému se zabývají například státověda, právní věda, teorie řízení, sociologie, filosofie, sociální psychologie, historie politických teorií a ideologií, teorie mezinárodních vztahů, ekonomická kybernetika, vojenská věda apod.

Politická věda by na jedné straně měla vycházet z poznatků dílčích politických věd a zobecňovat jejich poznatky a na straně druhé abstrahovat od jejich dílčích problémů, od toho, co je specifické pro ně, a všímat si toho, co je jím všem společné. Zároveň využívat probíhající integraci vědeckých poznatků navazujících věd poskytujících vědeckopolitický poznávací materiál. Řada vědeckých poznatků se rodí na hranici dvou nebo několika věd. Ve vztahu k nim je pro politiku jako vědu problém, do jaké míry má jít do podrobnosti, aby nenarážela na problémy řešící tyto vědní disciplíny. Určitá odtrženost politické vědy od jiných společenských věd, a na druhé straně to, že by nebyla v potřebné míře obohacována těmito vědami; by mohlo vést i k jejímu oslabení, odtrženosti od skutečného života, zjednodušenému výkladu klíčových problémů, scholastickému teoretizováni. Mohly by rovněž vznikat dogmatické přístupy k řadě otázek.

V teoretickém zkoumání politiky existuje určitá analogie se strukturováním praktické politiky, jak bylo ukázáno v grafu pyramidy lze ji zjednodušeně vyjádřit pyramidou, v jejíž základně je nejvyšší stupeň konkrétnosti a ve vrcholu nejvyšší stupeň obecnosti. V nejvyšší části leží politická věda, která je konkretizována v nižší části například teorií hospodářské politiky a ta opět úsekovými ekonomikami v nejnižší části. Tak ji nezajímá podrobně například poznatky finanční vědy, teorie cen, úvěrové a měnové politiky apod., které jsou předmětem zkoumání úsekových a průřezových ekonomik, ale pouze hlavní a bující poznatky, těchto disciplín, které. mají v praktickém využití zásadní dopad na uspokojování potřeb a zájmů velkých skupin lidi.

Jaroslav Bálek,   kapitola z knihy Politika teoreticky i prakticky